Slovanská výchova?

Vrátila jsem se do rodné vesnice s tím, že mám ráda své kořeny, svou rodinu a i zemi, kde od narození žiji. Rozhodli jsme se s přítelem opravit starý domeček po prarodičích a hospodařit na okolním pozemku podle starých valašských tradic. Okrajově jsem se už nějakou dobu zajímala o Slovanství, protože jsem se ztotožňovala s filozofií slovanské kultury a cítila se jako Slovan. To jsem ale ještě netušila, jak moc se Slovanství právě v našich končinách rozmáhá a kolik lidí se snaží podle původních tradic žít.

Tato historie je velmi komplikovaná, v podstatě zatajená a člověk musí opravdu chtít, se do ní ponořit a zjistit, jak to všechno bylo. Nebudu se tedy snažit Slovanství nijak vysvětlovat, protože jsem začátečník. Chci se jen podělit o zážitek z přednášky o výchově dětí podle slovanské kultury, kam se mnou šel také přítel. Téma se i jemu moc líbilo a rozhodně náš zájem nekončí.

Paní Julia Holíková ze Zlína, kterou určitě můžu zmínit, protože se v oblasti Slovanství pohybuje jako takový lektor, nám vyprávěla od seznámení rodičů až po odchod dítěte z domu, všechny krásné tradice a rituály.

Poukázat bych však chtěla na tu krásnou a jednoduchou výchovu, kterou bych tak ráda aplikovala, a která mi dává největší smysl.

Dnes se lidé snaží vychovávat různými americkými způsoby volné výchovy, která podle mě moc nefunguje. Vzhledem k tomu, že pracuji ve škole, tak vidím rozdíl mezi dětmi, které nejspíš tuto  volnou výchovu mají, vidím i děti, po kterých chtějí rodiče příliš, vidím takové, co respektují učitele i ty, kteří nemají úctu k ničemu. Neříkám, že je jednoduché vychovávat dítě a že je na to návod. Nejdůležitější totiž je, být dobrý vzor. Takže otázkou je, jestli je ta “divná” generace dnešních dětí nebo generace rodičů těchto dětí. Vyrůstali jsme (myslím my jako dnešní rodiče) už v technicky velmi pokročilé době ale ještě se tolik neřešilo znečištění přírody a různé ekologické a přírodní katastrofy, minimálně ne tak veřejně a akutně. Pamatuji si jednoho učitele, který nám vždy na ZŠ říkal: “ Žijeme si teď nejlépe, jak se kdy žilo”.

Bohužel uběhlo pár let a bezohlednost k lidem i přírodě způsobila pomalu již nevratné (píšu pomalu, protože jsem optimista) změny jak v naší přírodě, tak ve společnosti lidí.

Slované děti pozorovali od malička, hledali v nich jejich specifický talent a to nemusí být vždy něco velkolepého, někdo prostě nemusí být lékař, profesionální sportovec nebo právník, může být i zemědělcem nebo údržbářem, pokud je tak spokojený. Slované také své děti zapojovali do domácích prací a učili je respektu k rodičům, starším lidem a hlavně přírodě. Ženy měly svou úlohy a muži zase jinou ale nikdy to neznamenalo, že je někdo něco víc a někdo méně. Dnes se v lidech pěstuje to, že nejsou rozdíly, ale ony jsou a jsou nádherné a jedině člověk, který se cítí dobře tak, jak vzešel z přírody, může žít zdravý,  harmonický život. Slované také dbali na tradice a svou kulturu, setkání s rodinou byla častá a velmi přínosná. Dětem se nemuselo nadávat ani je bít, protože viděli doma, že příroda je pro ně důležitá, že lidé si pomáhají, že rodiče jsou spokojení, a tak se učili stejný model. S rodiči trávili vlastně celé dny a přes tohle pouto se předávala spokojenost, láska, vyrovnanost, byly zde podmínky pro rozvíjení dovedností, které děti preferovaly, a vlastně ta výchova nedala vůbec velkou práci.

Ráda bych, aby si tohle co nejvíce lidí uvědomilo a znova vychovávali čestné, respektující, sebevědomé lidi, kteří budou spokojenější, zdravější a pro svět prospěšnější než vycepovaní, vystresovaní, uspěchaní lidé dnešní doby. Zkuste vidět ve spojení matky s dítětem i ve spojení muže se ženou čistě přírodní, jednoduché principy a ta úcta k přírodě a světu z toho přirozeně vyplyne.